Dobrý Ea po druhém zahnání zla Allala do zapovězené říše Gatehell, vytvořil bytosti, které pojmenoval Patroni. Tyto Patroni se stali správci a ochránci, Jednorožců, Pegasů, Nimf, skřítků, Faunů, Kentaurů, víl, Rusalek, Pidižvíků, lesních skřítků, polo elfů Bíborských atd. Patroni se vyskytovali v Ghúdwinských nížinách, stali se ochránci Stříbřité zátoky, Saivionského průsmyku, Kapkových hvozdů, Tří lagun Ismailových, lesů Vranovských, lesů, Prales Mamutího klu. Jejich revírem pro ochranu se stalo místo Černobílého lesa, Prstencové říčky u lesa měsíčního svitu a i Jezevčího paloučku. Těch míst, které Patroni ochraňovali, bylo na Petragrillu mnoho.
Patroni se podobali vzhledem elfům, ale nebyli tak velcí a štíhlí. Byli hbití, dobří v běhu. Dokázali za běhu skákat na vysoké větvě stromů, přeskakovat říčky a kameny. Nevypadali ani tak ušlechtile. Patroni byli velcí asi do sto šedesáti centimetrů, což dělalo asi pět až maximálně šest stop lidských. Byli nižší, ale nebyli tak zavalití jako rod Gnomů, skřetů a nebo Hobitů. Patroni měli pevné, dobře stavěné tělo. Rodili se často hnědoocí. jejich oči měli tvar mandlí, měli rovné hnědé vlasy, jejich kůže byla snědší, ale ne tmavá. Na první pohled to byli přívětivé bytosti. Na sto šedesátém roce se chlapcům na hlavě začali tvořit malé růžky, které vyrostli do podoby parůžků mladých jelínků. Tyto parůžky později měli na své hlavě i dívky. Byla to velká sláva, když se Patronům na hlavě objevil první parůžek. Parůžky byly znakem prvního kroku k dospělosti. Patroni se dožívali sto devadesáti až dvě stě deseti let. Byli však záznamy, kdy se Patroni dožili i dvě stě třiceti, dvě stě čtyřiceti let.
Patroni se vyznali v bylinkářství, léčitelství a magii. Rozuměli řeči rostli i zvířat. Vytvářeli bylinné elixíry, kteří Petragrillští obyvatelé vděčně využívali.
(Obrázek je pouze ilustračního charakteru)
